„Láska v odpadu“

Tento obraz má sociální a symbolicky nabitou kompozici. Vidíme pohozená velká červená písmena, která kdysi tvořila nápis „LOVE“. Nyní však leží roztroušeno na špinavé zemi před odpadkovým kontejnerem.Písmeno L je převrácené,písmeno O leží na zemi odděleně,písmena V a E jsou opřena o konstrukci u kontejneru.Pozadí je temné a špinavé.Stará cihličková stěna, přeplněné popelnice, rozházené papíry a odpad.Celá scéna působí ponuře, v kontrastu s jasnou červenou barvou písmen.Obraz kritizujr dobu ve které se láska a základní lidské hodnoty staly „odpadem“, který společnost odhazuje.Slovo už není čitelné, jeho integrita se rozpadla, což symbolizuje zničení vztahů, prázdnotu za běžnými frázemi. Jasně červená písmena uprostřed šedivého, špinavého prostředí jsou jako poslední záblesk vášně a naděje.Celkovo obraz působí velmi kriticky, melancholicky a zároveň provokativně. Nutí diváka zamyslet se nad tím, co společnost považuje za hodnotné a co končí mezi odpadky.

Láska v odpadu:

Na špinavém dně tiché uličky,
ležela láska, bez řeči, bez ručičky.
Z písmen, co kdysi svítili v noci,
zůstaly trosky, zapomenuté v moci.

„L“ je jen stínem, „O“ se už kroutí,
„V“ se opírá, ale „E“ se řítí.
Není to nápis na stěně snů,
ale výkřik ticha - bolest beze slov.

Odpad a špína ji přikryly celou,
už není svatou, jen zbytečnou smělou.
Láska – co bývala darem i spásou,
teď je skládka, pošlapaná krásou.